Zdravím do Čech i kolegy do Japonska!
Opět jsem se dostala k psaní a myslím, že toho tento týden bude i víc. Zítra nám začíná 外語際 (Gaigosai / festival "cizích jazyků"), neboli festival naší univerzity. Trvá celý týden (obvykle to u japonských univerzit bývá 2-3 dny), takže máme týden VOLNO!! Tahle událost je samozřejmě dost pozoruhodná, posléze o ní napíšu. Kdo by se nemohl dočkat, zde je odkaz na "reportáž" z ní (japonsky). Těším se na české jídlo! Doufám, že guláš ukuchtěný japonskými prváky bude jako guláš chutnat. Věřím, že jo! Už jsem si pořídila lístky v předprodeji. A bylo by jistě barbarské neochutnat i jídlo z ostatních koutů světa.
Do dneška jsem se taky těšila ze skutečnosti, že jsem se konečně rozhoupala ke koupi nového foťáku (díky za pomoc s objednáním patří Adamovi). Chtěla jsem mermomocí zrcadlovku s představou, že se s ní naučím pracovat, takže jsem si pořídila levnější Nikon "pro začátečníky". Bohužel mám pocit, že nic víc než začátečník ze mě nikdy nebude, při prohlížení první várky fotek na notebooku jsem byla zklamána a zahanbena. Ale to mě s mým technickým talentem nemělo překvapit. Takže děcka, sháním někoho, kdo tyto přístroje ovládá a z objasňování této dovednosti neschopným jedincům mu srdce plesá. Jo a přebývá v Tokiu. Díky. Přikládám alespoň pár použitelných fotografií.
Jsou z dnešního odpoledne s mojí お母さん (okásan / 'mámou") Fumiko z host family. Pokud si vzpomínáte, slíbila mi, že mě naučí šít, takže jsme se dneska vydaly na Kičidžódži (吉祥寺, ang. Kichijoji), kde jsme v jejím oblíbeném (a obřím) obchodě s látkami a šicími potřebami koupily přesně takovou látku, jakou jsem si představovala. Budu mít červenou sukni! Tedy pokud se zadaří a bude nositelná.. Hodlám průběžně informovat.
Sukně mě vyjde bez práce na přesně 3857 jenů (po slevě 20% za časté nákupy Fumiko / tedy na necelých 800Kč), což je pořád dost, ale hotová by byla dražší. Tedy alespoň v této kvalitě, v H&M a podobných obchodech se mi, abych pravdu řekla, s jejich "kvalitou" za poslední roky ani nakupovat nechce. Oblečení tu stojí podobně jako v Česku (či víc). S tím rozdílem, že Češi mají oproti Japoncům poloviční průměrný plat..
"Malá" Rino, dcera Fumiko, se připravuje na přijímačky na VŠ, jejichž první kolo ji čeká už v lednu. Takže se ani nedivím, že je z nich nervózní. Nevím, mohu-li si dovolit hodnotit japonský školní systém, když ho sama zevrubně neznám, nicméně z toho, co vím z FFUKu a od Japonců: na všechny školy se dělají stejné přijímačky z přehledu, matematiky, a dalších věcí (asi něco jako naše Scia, TSP a jim podobné super 'studijní předpoklady' detekující testy), aby se pak již podle výsledků ve druhém kole zaměřili na znalosti z požadovaného oboru. Dřív bylo navíc obvyklé, že středoškoláci přišli ze školy, vzali お弁当 (obentó / krabičky s jídlem s sebou, v jejichž zdobení jsou některé japonské matky - často v domácnosti, což věc vysvětluje - přebornice), a šli do 準学校 (džungakkó / přípravných škol), kde seděli do večera, aby se na školu dostali. Samozřejmě ti nejchytřejší to zvládli sami. Dneska se vede prý spíš domácí vyu/doučování. Obojí je přirozeně dost nákladné, tudíž ne pro každého. Tolik asi k tomu, že naše česká představa o asijském školním systému nebude daleko od pravdy.
Rino, které je teprve sedmnáct, mě tak donutila zamyslet se i nad tím naším. Japonský je postavený na americkém modelu. Na vysokou tedy Japonci chodí, a taky ji opouštějí, dřív než my. Což má samozřejmě své výhody i nevýhody. V sedmnácti děcka ještě často neví, co by, mají ale pak "dřív hotovo". Tak i tak jsem se mimoděk Fumiko zmínila, že bych tu děti asi vychovávat nechtěla. Mít dítě tu vyjde dost draho.
Myslím, že už jsem se vypsala dostatečně, zítra výletujeme do Kamakury, takže se taky jednou vydám mimo Tokio. Přežijte zbytek pracovního týdne!
K.
Výhled z pokoje po x-té.
Ač se Fumiko na fotkách příliš neusmívá, je to moc milá paní! A má velkou trpělivost s mojí japonštinou.
.
Žádné komentáře:
Okomentovat