jak jste možná někteří stačili zaregistrovat, nezbývá mi zde čas na psaní. I teď jsem trochu krvácela při rozhodování se, zda psát či spát..
Ráda bych tvořila krátké články z výletů, zaměřené spíš na fotografie a kratší popis, a k tomu nějaké "ze života". Dovolte mi tedy publikovat první výletní.
Asi před třemi týdny(!) jsme se konečně dostaly k cestě do Kamakury. Je to staré město, které kdysi bylo i sídlem šógunů (1185-1333), a ze kterého oko nejednoho japonského i nejaponského turisty zaplesá. Cesta z Tokia trvá necelé 2 hodiny a není drahá. Asi za 250Kč dostanete lístek, se kterým můžete pak jezdit i po Kamakuře, což je super.
Jelikož je tam tolik profláknutých i méně známých věcí k vidění, chtěly jsme s Eliškou vyrazit co nejdříve, avšak narazily jsme na Olesjinu nechuť ke vstávání (ne že já bych tyto chutě měla). Na místo jsme tak bohužel dorazily až po poledni, což bylo při aktuálním brzkém stmívání se a zavírání chrámů pro veřejnost v 17 hodin mírně řečeno dost nepraktické. Na jakýkoli další výlet vyjíždím brzy ráno. Stihly jsme pak "pouze":
Velkého Buddhu v Kótokuinu (大仏 / daibucu // 高徳院 / kótokuin)
Chrám Hasedera (長谷寺)
Svatyni Curugaoka Hačimangú (鶴岡八万宮)
A oběd-večeři. Po celém dni bez jídla.
