Seznámení s host family a české posezení

Milé děti,

přeji vám hezký čtvrtek a jsem opět zde, abych vás informovala o mém japonském životě. Možná bych to měla dělat častěji, jelikož pozoruji, že mi spousta věcí začíná připadat normální, a třeba se pak zapomenu o něco zajímavého podělit. Většinou se snažím nespat a učit se, a dnes se po "proučeném" dni cítím dobře. Zní to dost divně, já vím. Musím si ale připravit věci dopředu, jelikož o víkendu je dělat nechci.

Mám totiž na sobotu fajn plán. Přihlásila jsem se do programu, který nabízí kulturní interakci v podobě ホストファミリー (hosuto famirí/ = host family / rodina, co se s vámi stýká). Vyplnila jsem přihlášku, u níž si nejsem jistá, zdali se ji někdo vůbec obtěžoval číst, jelikož jsem zadala (když už tu možnost dávali), že bych ráda rodinu s malými dětmi, nebo lidi vyššího věku (japonští stařečci a stařenky jsou fakt roztomilí, a jinak s nimi do styku přijdu těžko). Nicméně poté, co jsme čekali ve veliké místnosti plné rodin-lačných studentů, mi byla přidělena paní věku asi mých rodičů.
Nervozita typu "o čem spolu budeme proboha hovořit" naštěstí rychle opadla a myslím, že jsme si padly do oka. Má dvacetiletého syna, který na rok studijně přesídlil pro změnu k nám do Evropy, konkrétně do německého Bornu. Jsou tudíž tuším mezinárodně v poklidu a tolik se nebojím, že bych je mohla něčím pohoršit. Manžel s dcerou se nedostavili, paní pak nezůstala na "párty", ale pozvali mě teď v sobotu k sobě domů. Takže se moc těším, v japonském domě jsem ještě neměla tu čest přebývat! (Tajně pak doufám, že mě přiučí japonské kuchyni, samozřejmě!) Uvidím, jak moc se skamarádíme, abych mohla být dostatečně drzá a chtít si je vyfotit. Dám vědět, jak jsem pořídila.
Na "párty" jsem se pak přifařila k rodince Elišky, jíž byl starší manželský pár. Sečtělý a zcestovalý "tatínek" mě zahanboval znalostmi Evropy. A byli taky moc milí. Škoda, že nemůžu mít rodiny dvě (i když mi přirozeně slušně nabízeli, abych se k nim kdykoli připojila).

Seznámení s japonskou univerzitou

Milé děti,

Především bych se ráda omluvila za výpadek, pokud jste se někteří obávali, zdali jsem tu živa a zdráva. To bohudík jsem, bohužel však nemám příliš času. Důvody jsou následující:

a)      Absolutně netolerantní společnost vůči nočním sovám, aneb škola v 8:30 3x/týden- a to mi u nás na FFUKu přišlo vstát občas na 9:10 jako strašná tortura.

b)      Problémy se spaním – to souvisí i s tím vstáváním.

c)       Neschopnost si nějak efektivně časově zorganizovat povinnosti.

První tokijské nákupy

Milý člověče, kdož čteš tyto řádky,

jelikož jsem se vydala na rok na vyučenou do vzdáleného Japonska, rozhodla jsem se nakonec se o své zážitky podělit. Přeci jen bude asi lepší, když to nebudu dělat přímo u sebe na profilu a otravovat tak nezúčastněné, které moje osoba a výlety s ní spojené vůbec a vůbec nezajímají. Nebo naopak, aby mohli číst případně i ti, kteří nebyli obšťastněni kámošstvím se mnou tady na fejsbuku. Takže pokud chceš, čti. Budu psát třeba pro lidi, kteří se chystají podniknout výlet sem na východ, aby se nemuseli s něčím potýkat tolik co já, pro moji milou rodinu a mně nejmilejší lidi, které by to snad mohlo občas taky zajímat, a případně pro lidi, kteří mají rádi Japonsko, nebo jen tak.