Ahoj děcka!
Dneska bych vás ráda poctila krátkým uploadem pitvajícím
místní obyvatelstvo (domorodce i nás vyměněné). Původně jsem chtěla nafotit můj
pokoj a školní areál, ale už mi začala škola a než jsem vylezla z poslední
přednášky, byla tma tmoucí. A bez fotek by to nebylo ono.
Japonci jsou vůči nám gaidžinům (外人, nebo
pokud se chcete vyhnout jakékoli pejorativní nuanci, tak 外国人 /
gaikokudžin / cizinec) hrozně ochotní a milí. Při mém dnešním zběsilém pobíhání
po škole a zmatených otázkách, kde že je tahle učebna, mě vždycky sami od sebe
doprovodili, i když to vůbec neměli cestou, běželi se mnou, když jsem šla
pozdě, a vyšetřovali, jak je možné, že se to nekoná v téhle učebně, když se to
v ní konat má (protože ta přednáška začínala až za hodinu..). I Japonci na
vrátnicích, v kancelářích a na 留学生課 (rjúgakuseika / oddělení pro
výměnné studenty), kde - jak jsem si všimla - poslouchají stále stejné dotazy
na všechny možné maličkosti, se stále usmívají, ochotně třeba i po třetí
poradí, vysvětlí klidně i po páté, přijdou vyměnit žárovku, aby zjistili, že
jste ji akorát jako správná žena pořádně neutáhli, a zase se jen usmívají a
ujišťují vás, že se nic nestalo a vaše demence je 大丈夫
(daidžóbu / ok, v pořádku).
