Zobrazují se příspěvky se štítkemJaponky. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJaponky. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 7. března 2016

Semestr za mnou! A 雛祭り. A interview.

Drahé děti!

Zdravím po nějakých dvou měsících (snad z toho nebude do příště čtvrtrok)!
Užívám si teď 2 měsíce prázdnin. Funguje tu totiž trochu jiný systém, kdy zkouškové probíhá zároveň s lednovým vyučováním. Což je i lehce otravné, doma na FFUKu jsem zvyklá mít na zkoušky vyhrazený "volný" měsíc. Mám pak prostor si je rozložit a učit se, jak potřebuji. Tady se vás nikdo neptá, kdy se vám zkouška hodí, ani jestli zvládáte 3 během dvou dní, a k tomu ještě chodit na vyučování.
Hodnocení z jazykových hodin se skládá z účasti, aktivity v hodině, testu v polovině semestru (中間試験), a toho závěrečného (期末試験). Alespoň vás tak něco trochu nutí dívat se na učivo průběžně (což jsem nakonec velmi ocenila zejména u znaků, ze kterých si v Praze vždycky rvu vlasy a v letním semestru je rovnou odkládám na září) a je super, že jedna zkouška neurčuje váš výsledek za celý semestr (když zrovna nemáte den). Navíc většina těch dílčích zkoušek je pak jednodušší, než ty na FFUKu.
Co se volitelných předmětů týče, žádné znalostní zkoušky, nýbrž většinou prezentace + term paper + aktivita. Jelikož jsem na sebe (nepoučitelná) naložila zbytečně moc předmětů ("Alespoň si procvičíš angličtinu!"), ty term papery byly dost otravné, a klasicky jsem nestíhala 締め切り (šimekiri / deadliny). Do mytologie jsem psala o lišce v japonském folkloru v komparaci s evropským, do moderní historie o pojetí občanství v Jp a jeho zakotvení v občanském zákoníku Meidži, a do mezikulturní komunikace o japonsko-západním pracovním konfliktu. Bylo to zajímavé, avšak přiznám se, nejednou jsem nadávala, že bych se raději učila na zkoušku.
Výsledky budeme vědět v půlce března, a od dubna opět škola.

 

čtvrtek 10. prosince 2015

Kamakura

Ahoj děti,

jak jste možná někteří stačili zaregistrovat, nezbývá mi zde čas na psaní. I teď jsem trochu krvácela při rozhodování se, zda psát či spát..

Ráda bych tvořila krátké články z výletů, zaměřené spíš na fotografie a kratší popis, a k tomu nějaké "ze života". Dovolte mi tedy publikovat první výletní.

Asi před třemi týdny(!) jsme se konečně dostaly k cestě do Kamakury. Je to staré město, které kdysi bylo i sídlem šógunů (1185-1333), a ze kterého oko nejednoho japonského i nejaponského turisty zaplesá. Cesta z Tokia trvá necelé 2 hodiny a není drahá. Asi za 250Kč dostanete lístek, se kterým můžete pak jezdit i po Kamakuře, což je super.
Jelikož je tam tolik profláknutých i méně známých věcí k vidění, chtěly jsme s Eliškou vyrazit co nejdříve, avšak narazily jsme na Olesjinu nechuť ke vstávání (ne že já bych tyto chutě měla). Na místo jsme tak bohužel dorazily až po poledni, což bylo při aktuálním brzkém stmívání se a zavírání chrámů pro veřejnost v 17 hodin mírně řečeno dost nepraktické. Na jakýkoli další výlet vyjíždím brzy ráno. Stihly jsme pak "pouze":

Velkého Buddhu v Kótokuinu (大仏 / daibucu // 高徳院 / kótokuin)
Chrám Hasedera (長谷寺)
Svatyni Curugaoka Hačimangú (鶴岡八万宮)

A oběd-večeři. Po celém dni bez jídla.